Vyšla Divadelní revue 1/2023 První číslo Divadelní revue přináší dvě pojednání o divadle a dramatu první poloviny 20. století. Julie Pšenička se v příspěvku „K Machovovu scénickému pojetí lidové ho tance. Od Lašských tanců k londýnské Prodané nevěstě“ nejen na příkladu válečné inscenace Smetanovy Prodané nevěsty v Sadlers Wells Opera zamýšlí nad etnografickými podněty domácí meziválečné avantgardy, které od třicátých let for movaly přístup Saši Machova. Pokouší se rozšířit povědomí o Machovových avantgardních zkušenostech s lidovými tanci o impulzy, s nimiž se setkal v anglickém prostředí v období let 1943 - 1945 a které přispěly k formování jeho vize moderního českého baletu v poválečných letech. Přestože se dramatik Robert Saudek (1880 Kolín – 1935 Londýn) zapsal do dobového divadelního dění nejedním dílem s bezprostředním ohlasem, v historických pojednáních téměř absentuje, a to jak v německém, tak v českém pohledu. Cílem stati literárního historika Michala Topora z Institutu pro studium literatury je rekonstrukce divadelní stránky Saudkovy kariéry; ta není primárně motivována ani tak přesvědčením o estetické hodnotě autorova divadelního díla, jako spíše možnostmi, které se otevírají pro diferencovanější pochopení celku jeho kariéry a jejího (středo)evropského kontextu. Sleduje Saudkův pohyb mezi experimenty, které rozvinuly jeho rané úvahy ke hře Revoluce na gymnáziu, a následně autorův vstup do sfér komerčního, zejména veseloherního divadla od Vídně po Hamburk. Rozhovor čísla s dramaturgem a pedagogem Miloslavem Klímou připravili Zdeněk A. Tichý a Jan Hančil. V recenzní rubrice najdete příspěvky Dalibora Turečka a Otto Drexlera k aktuálním knižním přírůstkům české teatrologie a Aleš Kolařík podává zprávu o olomouckém sympoziu z podzimu 2022 věnovaném českému divadelnímu teoretikovi Janu Roubalovi. www.divadelnirevue.cz www.facebook.com/divadelnirevue

Vyšla Divadelní revue 2/2023 Druhé číslo Divadelní revue 2023 otevírá stať Vlasty Reittererové o uměleckých kontaktech a vztazích mezi Prahou a Vídní na počátku 20. století na příkladu jednoho z okruhů, kde se setkávali německo- a českojazyční umělci. Věnuje se rozdílům a shodám v přijímání moderních uměleckých směrů v obou městech (v hudbě, divadle a dílem také ve výtvarném umění), se zaměřením zejména k osobám Arnolda Schönberga, Alexandra Zemlinského a jejich pražských přátel. Pojítkem je osoba pražského fotografa a hudebního nadšence Otty Schlossera (1880–1942). Miroslav Lukáš se ve svém článku zabývá možnostmi počítačové podpory v historiografickém výzkumu divadla a snaží se poukázat na nutnost většího zapojování digitálních technologií do výzkumných procesů. Na příkladu mobility Eggenberských dvorních komediantů se zaměřuje na prostorové analýzy, které umožňují technologie GIS (geografické informační systémy) a jež přehledně sledují nejen pohyb, ale i sociální sítě divadelních společností. Frank Ziegler z Berlínské národní knihovny ve své studii přibližuje stav bádání o hudební a divadelní rodině von Weberově v Čechách a na Moravě. A Martin Nedbal z Kansaské univerzity přispěl studií o pražské recepci oper Christopha Willibalda Glucka v 19. století. Ukazuje, že byla silně ovlivněna politickými ideologiemi, konkrétně českým vlastenectvím a českým a německým nacionalismem. – Číslo je věnováno dlouholeté pracovnici Kabinetu pro studium českého divadla, jubilantce Jitce Ludvové, s níž Václav Petrbok pořídil i rozhovor čísla, a autorka přispěla vlastní bibliografií. www.divadelnirevue.cz www.facebook.com/divadelnirevue

Divadelní revue 3/2023 je poslední číslo pod vedením šéfredaktora Honzy Petružely, který společně s dlouholetou redaktorkou Barbarou Topolovou po čtrnácti letech z redakce odchází. Novou šéfredaktorkou je od roku 2024 vedoucí Kabinetu pro studium českého divadla IDU Petra Ježková, jež byla členkou redakce od roku 2020. – V čísle 3/2023 najdete studie Pavla Himla o policejním dohledu na divadlo v Praze a habsburské monarchii od sedmdesátých let 18. do třicátých let 19. století, indologa Michala Justa o taneční kapitole Bharatovy Nátjašástry a staroindickém tanečním výrazivu a jeho zpodobnění ve výzdobě jihoindických chrámů a stať Martina Bažila o liturgické slavnosti o Kristu Poutníkovi z Rouenu včetně překladu hry. Jana Pilátová napsala esej o žirafách a žížalách. Otiskujeme vybrané příspěvky z mikulovského teatrologického sympozia 2023: Rostislav Smíšek o pozici šlechtice v hudebnědramatických představeních u císařského dvora na přelomu 17. a 18. století, Stanislav Bohadlo o zbožnosti a divadelnosti v okolí Mimoně v 17. století, Klára Škrobánková o drezuře mořských tvorů v první polovině 19. století a Helena Hantáková o knihovně Adolfa Scherla. Rozhovor čísla pořídili Jan Šotkovský a Michal Zahálka s Alenou Zemančíkovou a recenzí přispěl David Kroča.